CZ PRES z pohledu transportu delegací - řidiče flotily

Všechny členské státy Evropské unie se na rotační bázi pravidelně střídají v šestiměsíčních předsednictvích v Radě Evropské unie. Úkolem předsednických států je určovat agendu a priority Rady EU, řídit její zasedání, hledat kompromisy mezi jednotlivými státy, ale také zastupovat Unii na jednáních s ostatními institucemi EU a vnějšími partnery.

Prostřednictvím série článků postupně rozkrýváme malé střípky tvořící mozaiku práce Vojenské policie v průběhu předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. Poslední z článků je zaměřený na cestu. I cesta totiž může být cílem; pracovní cesta, bezpečná cesta a cestování, cesta domů. Červenou linkou spojující všechny zmíněné cesty jsou naši kolegové, vojenští policisté vyčlenění na funkci řidiče ve flotile vozů Škoda ENYAQ IV, oficiálního transferu předsednictví EU.

Jsou jednou z prvních tváří, které významní zahraniční hosté spatří po svém příletu do České republiky, ale také jsou těmi, kdo se s nimi loučí na letišti po náročném kolotoči vířícím bilaterálními jednáními, konferencemi, zasedáními, schůzkami nebo panelovými diskusemi.

Mohlo by se zdát, že třeba oproti cizojazyčné prezentaci na zasedání, je práce řidiče flotily snadná, monotematická nebo snad všedně rutinní. Když však zvážíme, že celkový dojem je tvořen maličkostmi, které mohou působit jako nevýznamné, ale po čase si právě na ně vzpomeneme – vybaví se nám gesta, která hrála roli. Pocit, který jsme měli, pokud se na nás někdo usmál, galantně nám podržel dveře nebo nabídl připravený deštník v nepřízni počasí. Takhle naši kolegové k hostům přistupují. Jako k chráněným osobám, za jejichž bezpečí, blaho a bezstarostný pobyt (konkrétně tedy transport) při své práci do velké míry zodpovídají.

Běžná služební činnost našich vyčleněných řidičů se od pracovní náplně na předsednictví  významně odlišuje. Pokud jste například na štábu velitelství specialistou IT, obvykle vás provoz pražskou magistrálou a jeho úskalí nechávají chladným. O to zodpovědněji však k přípravě přistoupíte, nastudujete si trasy a se svěřeným úkolem se podrobně seznámíte v duchu hesla „Kdo je připraven, není překvapen.“

Jak tedy práce řidiče probíhá? Před každým turnusem (v délce jednoho nebo dvou týdnů) proběhne briefing s přípravou plánu, jeho upřesněním, stanovením úkolů a definováním provozních záležitostí. Nezbytná v procesu přípravy je také kontrola vozidla, převzetí materiálu a jeho příprava k plnění primárního úkolu, kterým je přeprava zahraničních delegací, zabezpečení jejich komfortu na cestě z terminálu letiště do hotelu a na pracovní schůzky. Každý den je předem rozvržen, řidiči ví, jaké cesty je čekají, s kým mohou řešit operativní změny v harmonogramu. Mají dostatek času a prostoru pro přípravu potřebnou takzvaně k předcházení komplikací. Celý tým je efektivně provázán a koordinován, aby jednotlivá kola elektromobilního soukolí flotily, čítající kromě Vojenské policie také příslušníky Policie České republiky (PČR) a Armády České republiky (AČR), byla ideální a spolehlivou dopravou se zelenou stopou.

Kromě sehranosti týmu a součinnosti s PČR si kolegové chválili přehledné harmonogramy a rozvržení pracovního vytížení, které poskytovalo dostatek času na „obnovu řidičské bojeschopnosti“, i přesto, že průměrně zvládali 2 až 3 doprovody denně se vším, co to obnáší (příprava vozu, rekognoskace tras, domluvu s koordinátory, zajištění prostorů nástupu – parkoviště terminálu letiště, i výstupu delegace na hotelech nebo místech schůzek).

Kolegové mohli využít své řidičské zkušenosti, zužitkovat množství najetých kilometrů a výcvik, který pravidelně absolvují. Mohli se blýsknout přesností, disciplínou a schopností čekat nečekané, které obratně dovedou vyřešit. Když jsem se zeptala na konkrétní body jejich přípravy, odpovědi se poprvé lišily. První dotázaný se připravoval postupně, od začátku letošního roku. Absolvoval intenzivní výcviky s PČR v Praze, které byly zaměřené na řešení krizových situací. Samozřejmostí byla jízda zručnosti za ztížených podmínek a diskomfortu, aby si člověk při řízení sáhl na pomyslnou hranici schopností a věděl, jak s ní pracovat. Další z kolegů přistoupil do rychle jedoucího rychlíku přípravy takřka před cílovou destinací a logicky tolik průpravy neměl, díky tomu, že byl původně náhradníkem.

Nabízela se také otázka, jak si pánové na své svěřence s elektromotorem zvykli a zda by je vyměnili za svá stávající vozidla. Dostala jsem různé odpovědi, jeden z kolegů vtipkoval, že wow efekt z vozu ENYAQ IV by byl umocněn, kdyby jej dostal jako prémiovou odměnu za dobře odvedenou práci. Oba se shodují nad příjemným jízdním projevem, překvapivou rychlostí odezvy i celkovou intuitivní ovladatelností těžkého, moderního vozu, který je oproti autům se spalovacím motorem „stále připraven vyrazit“. Více informací a specifikaci vozidla již prosím dále nečekejte, pokud vás zajímají, jsou dostupné na webu výrobce nebo v uživatelských recenzích.

Ze zvědavosti jsem se kolegů ptala i na jejich řidičské začátky a zajímavosti z této oblasti jejich života, rovnou také na to, zda se během svého působení setkali s nějakým neobvyklým požadavkem ze strany pořadatele nebo hostů.

Začínali jako každý správný syn troubením na klíně svého táty a zuřivou snahou otočit volantem stojícího vozidla bez posilovače. Později, už ve svých prvních vozech, brázdili silnice a získávali zkušenosti i nadhled. Třeba i při závodech v autocrossu, slovy kolegy „při doprovodu vozidel do železného nebe“, takzvaně se ctí a plnou parádou. Nezaznamenali žádné neobvyklé požadavky, hosté se v průběhu přesunu obvykle soustředili na záležitosti v souvislosti s jejich budoucím programem. Na konci někdy pochválili za jízdu, obvykle poděkovali za poskytnutý komfort a servis. Je důležité, aby se přepravované osoby ani v průběhu svižné jízdy při použití majáků necítily v ohrožení.

Kolega mi také popsal „posvátnou proceduru“, kterou vojenští policisté při práci řidičů během českého předsednictví uplatňovali. Samozřejmostí je vždy nejdříve pozdrav (v rodné řeči delegace) nebo anglicky, pomoc se zavazadly, usazení hosta s nabídnutím bezpečnostního pásu, představení řidiče, včetně délky trasy přesunu. Jízda musí být plynulá, škubání nepříjemné pro vestibulární systém se, ze zásady, nekoná. Celkový styl jízdy koresponduje s nastavením podvozku vozidla do režimu Comfort. Jako podkres je nastavena relaxační hudba a nabídnut nápoj preferované teploty.

V této chvíli mi zbývá pouze dodat, že hostům péči závidím. Pokud se však odrazila také v  zodpovědném a kooperativním přístupu členů delegací k prioritním oblastem a otázkám, které měly být během našeho předsednictví zodpovězeny, úsilí všech zúčastněných za to stálo.

                                                                                                                   autor článku: nrtm. Klára Pomajbíková